Perly – netradiční přírodní klenoty známé několik tisíc let. Jako jediné z drahokamů jsou vytvořené živým organismem. Ve starověkých říších byly opředené mnoha legendami. Hlavně proto, že nebyl jasný jejich původ a způsob vzniku.
Legendy a pověsti o perlách
Například v Indii se mělo za to, že perly vznikly z krůpějí ranní rosy, která spadla na zem a zachytila ji škeble. Dělo se tak ale pouze při měsíci v úplňku. Řekové a Římané měli podobnou legendu. V Číně lidé věřili, že perly vznikly ze slin bojujících draků, které padaly na zem v podobě deště. Perly tak měly moc chránit nositele proti požáru. Černé perly zase vznikaly v hlavách draků a ti je pak chránili za svými zuby. Perlu tak získal jen ten, kdo draka dokázal zabít. Tyto perly symbolizovaly moudrost.
V Japonsku perly podle legend vznikaly ze slz bájných bytostí. Na Srí Lance a v hebrejských pověstech se objevují postavy Adama a Evy. Věřilo se, že po vyhnání z ráje Eva ronila bílé a Adam černé perly. Své perlové báje mají i v Polynésii, Persii a hinduistických zemích, což svědčí o tom, že perly byly známé skutečně celému starověkému světu.
Perly v průběhu staletí
Perly obecně byly a jsou velmi ceněné. Například v Říši římské měla jediná perla hodnotu patnácti zemí. Využila toho Kleopatra, která se vsadila s Marcem Antoniem, že připraví tak velkolepou hostinu, že zahrne bohatství celé země. Marcus Antonius po jídle prohlásil, že hostina byla výtečná, ale nepředčila jiné, kterých byl účasten. Kleopatra poté sundala z ucha perlovou náušnici, perlu rozdrtila a rozpustila ve své číši s octem. Pohár vypila a Marcus Antonius neměl jinou možnost, než uznat svou porážku. V Říši římské měly totiž perly mnohem vyšší cenu než v Egyptě, což Kleopatra velmi dobře věděla.
Ani ve středověku zájem o perly nepolevil. V období baroka vznikl například tajemstvím opředený obraz nesoucí název Dívka s perlou, kde je perla umístěna v ohnisku pozornosti. Obraz malíře Jana Vermeera je známý též jako Mona Lisa severu a patří ke stěžejním dílům nizozemského umění.
Odpradávna se věří, že perly jsou silně spjaté s láskou. Posilují milostné vztahy, upevňují manželství, poskytují svým nositelkám ochranu, peníze a štěstí. Černé perly zase léčí zraněná srdce a přinášejí do nich novou naději.
Vznik perel a jejich vlastnosti
Až v 18. století se zjistilo, jak perly vlastně vznikají. Do lastury živočicha vnikne malé cizorodé tělísko, například zrnko písku a živočich ho potom obalí vlastní perletí. Vlastně se tím brání. Sladkovodní perly se tvoří v útrobách perlorodky říční (dnes již silně ohrožené kvůli znečištění vod) či velevruba. V moři je vytváří hlavně tichomořské perlotvorky mořské. Zploštělé perly mohou vyrobit ušně rodu Haliotos a růžové perličky najdeme v lasturách křídlatců.
Ale co je to vlastně perla? Jedná se o formu uhličitanu vápenatého, zejména o aragonit s malým procentem bílkoviny. Díky tomu mají perly hladký a lesklý povrch. Na Mohsově tvrdostní stupnici je řadíme k hodnotám 2,5–4,5. Jsou tedy poměrně měkké, a pokud do nich budeme rýpat ostrým předmětem, snadno je poškodíme. Nevydrží ani kontakt s kyselinami a zásadami, které leptají jejich povrch. Perly pak ztrácejí lesk a vrstvy perleti se mohou začít odlupovat.
Přírodní perly jsou však velice vzácné a poptávka v průběhu let rostla. Roku 1893 udělal Japonec Mikimoto pokus vytvořit perlu cíleně. Vložil do lastury kus perleťové kuličky a čekal, co se stane. Odměnou mu byla první kultivovaná perla. A tak mohl začít chov perlotvorných mlžů.
Chov, farmy a kultivované perly
Dnešní perly pocházejí přesně z takových farem, v nichž se do lastur vkládají tzv. jádra, která se pak obalí perletí. Existují dvě metody založené na stejném principu. V prvním případě se do perly vloží úlomek schránky jiného mlže. Ten se nechá obalit a zhruba po roce se může vložit do jiné schránky. Dají se tak kultivovat velké perly. Tato metoda se jmenuje seed.
Druhý způsob se liší v použitém jádru, které se vkládá do schránky mlže. Jmenuje se bead method. Jako jádro se v tomto případě používá korálek vyřezaný z lastury jiného mlže. Tato metoda je rychlejší, neboť konečná perla je jen o málo větší než vložený korálek. Vrstva perleti nebývá silnější než 1 mm. I tak jsou ale perly považovány za kvalitní. V Asii se ale můžeme setkat s různými tvary jádra, používají se například i malé sošky Buddhy.
Mohlo by se zdát, že se tím problém s nedostupností perel vyřešil, bohužel ne úplně. Jen malé procento kultivovaných perel totiž dosahuje šperkařské kvality. Například u tahitských perel je to jen 5 %.
Objevte perlové šperky, které si zamilujete
Zažité přesvědčení, že perly patří do šperkovnic našich babiček, je již dávno vyvráceno. Naopak perly sluší ženám v jakémkoli věku a současná šperkařství vytvářejí skutečně designové kousky. I v naší nabídce najdete moderní perlové přívěsky, náušnice, prsteny i náramky, stejně jako klasické perlové náhrdelníky, které byly po staletí symbolem luxusu a elegance.
Perlám navíc velice svědčí kontakt s lidskou pokožkou. Získávají z ní totiž vláhu, a udržují si tak lesk. Proto je noste tak často, jak jen budete chtít – odvděčí se vám za to.
Druhy perel: sladkovodní i mořské
Přírodní perly jsou dnes téměř rarita a jejich cena je astronomická. Na trhu jsou proto výhradně perly kultivované. Dělí se na perly sladkovodní a perly mořské. Ty sladkovodní jsou zpravidla levnější, protože v jedné lastuře může vzniknout až dvacet kuliček. Bývají bílé barvy a mívají slabší lesk. Oproti tomu mořský živočich vyprodukuje najednou maximálně dvě perly. Ty můžeme dále rozdělit na perly tahitské, Akoya a jižního Pacifiku. V zahraničí jsou k dostání ještě vzácné Cortézovy perly. Perly s jednou plochou stranou, které tvarem připomínají kabošonový brus, nesou jméno Mabe.
Klasické bílé symetrické kuličky, které si každý představí, když se řekne perla, najdeme pod označením Akoya. Bílým perlám sluší kombinace se všemi barvami zlata a úspěšně je můžeme snoubit i s drahými kameny.
Tmavě zelené až černé perly s kovovým leskem jsou tahitské. Těm sluší bílé zlato, se kterým se vzájemně ideálně doplní. Zajímavé jsou i v kombinaci s čirým diamantem.
Medové odstíny perel jižního Pacifiku zase vybízejí ke kombinaci se žlutým zlatem, a vznikají tak skutečně luxusní šperky.
Oblíbené jsou i velké asymetrické neboli barokní sladkovodní perly, jejichž krása vynikne ve formě jednoduchého zavěšení na řetízek. Každá taková perla je originál, přesvědčte se o tom v našem ateliéru.
Péče o perly: křehké krásky
Cena perel se odvíjí od velikosti, tvaru (souměrnosti), barvy a lesku. Obecně platí, že čím silnější vrstva perleti, tím větší lesk perla má. Na trhu se totiž mohou objevit perly, které mají jen slabou vrstvičku perleti. Poznáme je podle tzv. mrkání, které se objevuje, když perlu obracíme mezi prsty. U ošizených perel prosvítá barva jádra, takže se pod určitým úhlem objeví na perle tmavá skvrna. Kromě slabé vrstvy perleti se dá bohužel narazit i na perly falešné. Ty lze naštěstí poměrně snadno rozeznat, protože mívají syntetický povrch a jsou dokonale kulaté. Nejlépe to bývá vidět u dírky. Traduje se, že by pravé perly měly drhnout, pokud s nimi přejedete po zubech. To ovšem nepovažujeme za spolehlivou metodu určení pravosti.
Perly jsou velice choulostivé. Při jejich nošení proto musíte být obezřetnější než u šperků s kameny. Doporučujeme šperk nasazovat až jako poslední krok při úpravě vašeho zevnějšku. Perlám totiž uškodí laky na vlasy, krémy, parfémy a jakékoli jiné chemické látky. Když perly sundáváte, například před spaním, určitě jim před uložením do krabičky neuškodí jemné očištění navlhčeným hadříkem.
Perlový náhrdelník nebo náramek si časem zaručeně zničíte, pokud se v něm budete sprchovat, koupat, chodit do sauny či páry. Nit totiž působením vody křehne a může se časem i prověsit, takže mezi perlami a uzlíky budou vznikat mezery. K přetržení je pak už jen krůček. Stejné podmínky nemusí svědčit ani náušnicím a prstenům, protože se perlička může odlepit. Pozor byste měli dávat také na kontakt perel s kyselými či leptavými látkami. Například ocet, víno nebo čistící prostředky mohou perlu poškodit. Vyvarovat byste se měli také kontaktu perel s ostrými předměty.
Pokud kupujete perlový náhrdelník či náramek, měl by být vždy uzlíkovaný a pevný (při mírném tahu by se neměly mezi perlami tvořit mezery). Uzlíky mezi jednotlivými perlami zamezují jejich odření a v případě přetržení náhrdelníku se perly nerozsypou.
Co jste o perlách (možná) nevěděli
Dnešní perly se dovážejí hlavně z Číny. Velké farmy ale najdeme na pobřeží Japonska, Indonésie, Polynésie či Austrálie. Z každého místa pocházejí perly trochu jiných barev v závislosti na typu mušle, ve kterých kuličky vznikají, a na podmínkách jejich chovu.
V 15. a 16. století jsme ale pro perly nemuseli tak daleko. V těchto dobách byla řeka Otava tak čistá, že zde běžně žily perlorodky říční, ze kterých se perly dostávaly. Jejich oblíbenost byla tak velká, že je v 18. století začali v Horažďovicích chovat v tamní mlýnské stoce. Chov čítal kolem 12 tisíc kusů, které byly do stoky přeneseny z hlavního toku Otavy v dobách sucha. Škeble se opatrně otevíraly jednou za pět až deset let. Výnos perel byl různý. Jednotlivé kusy se lišily velikostí a kvalitou. Krásné perly byly cenou srovnatelné s mořskými perlami. Například záznam z roku 1867 uvádí, že výnos čítal 130 malých perel a 30 velkých. Se stoupajícím znečištěním našich vod však perlorodky postupně mizely, až po druhé světové válce chov zcela zanikl.
A která dáma měla jedinečnou možnost nosit pravé přírodní perly? Například Elizabeth Taylorovou zdobila velká perla datovaná do 16. století. Nosila ji už Marie Tudorovna, vlastnili ji španělští, angličtí a francouzští králové. Perla má tvar kapky a jmenuje se La Peregrina neboli Poutnice. Elizabeth Taylorová ji nechala u Cartiera vsadit do náhrdelníku. Ten byl v roce 2011 vydražen za 11 milionů dolarů.