Tahitské perly: exotická krása z hlubin oceánu

Perly královen, královny perel. Pokud tato označení někde zaslechnete, pravděpodobně bude řeč o tahitských perlách. Dříve je směli nosit jen králové a šlechtici, což už dnes samozřejmě neplatí. I tak ale tahitské perly zůstávají vysoce ceněné pro svou vzácnost a magickou krásu. Ze všech perel mají právě ty tahitské nejrozmanitější barevnou škálu, která pokrývá celé spektrum - od stříbrné, královské zelené, duhové paví až sytě černé. Při podrobnějším zkoumání můžeme nabýt dojem, že kolem sebe mají zvláštní auru, oslňují totiž svými měňavými odstíny a vynikají silnou vrstvou perleti.

Legendy

Tahitským perlám se někdy také říká černé perly. Jsou totiž jediné, které mají přirozeně černou barvu. Legendy ze Srí Lanky praví, že Adam i Eva po vyhnání z Ráje velice plakali. Eva ronila místo slz bílé perly, Adam naopak černé. A jelikož plakali dlouho, vytvořili celé jezero perel. Protože je však známo, že ženy pláčou o něco více než muži, byl podíl černých perel v jezeře menší než těch bíle zbarvených. Proto jsou černé perly vzácnější.

Polynéské legendy zase vyprávějí o Orovi, bohu války, míru a plodnosti, který se zamiloval do princezny z ostrova Bora Bora. Na důkaz své věčné lásky sestoupil na Zemi a přinesl jí ten nejvzácnější poklad, jaký nebesa mohla nabídnout, tedy černou tahitskou perlu Poe Rava. Na památku své cesty na Zemi daroval Oro lidem navíc ještě perlové ústřice Te ufi, které prý dodnes leží na dně v lagunách Francouzské Polynésie.

Jiná legenda vypráví snový příběh o měsíci, který za úplňku chodil koupat temný oceán ve své záři, aby přilákal ústřice na hladinu oceánu. Každou z nich pak obdaroval kapkou nebeské rosy. Kapky se časem vyleštily a získaly černou barvu s odlesky růžové, zelené a modré barvy. Od té doby v sobě nosí ústřice kapky nebeské rosy v podobě černých perel.

Zajímavý příběh o černých perlách najdeme také v Číně. Zde se věří, že perly vznikají v hlavách draků, kteří je nosí mezi zuby až do své smrti. A protože jsou draci uznávaní jako bájná stvoření dalekosáhlé moudrosti, symbolizují zde černé perly právě věčnou moudrost.

Jak vznikají tahitské perly

Tahitské perly jsou mořského původu a živočich, v jehož útrobách vznikají, se nazývá Pinctada Margaritifera neboli perlotvorka mořská. Jádro má tvar perleťového korálku, stejně jako u perel akoya. Ty mají však narozdíl od „tahitek“ mnohem slabší vrstvu perleti, která je u perel jedním z přísně kontrolovaných kritérií. Perleť je jedním z nejdůležitějších parametrů, na jejichž základě se hodnotí kvalita perly. Platí, že čím více perleti, tím lépe. Každopádně by její vrstva neměla být slabší než 0,8 mm. 

Historie kultivace tahitských perel

Tahitské perly byly odedávna velmi žádoucí, proto není divu, že se je lidstvo snažilo cíleně pěstovat. Počátek 60. let 20. století se nesl ve znamení zkoumání technik implantace jader do schránek měkkýšů. Cizorodé tělísko je právě tím jádrem, které se do kultivovaných perel vkládá, a pěstování perel tak může být alespoň zčásti řízené. 

Za milník v kultivaci tahitských perel lze považovat vědecký přínos Francouze Jean-Marie Domarda, kterému se v roce 1961 poprvé podařilo dosáhnout úspěšné implantace perlorodky. Roku 1965 byly tyto transplantační a kultivační techniky aplikovány i na perlorodky z útesů Bora Bora, kde sklizené perly dosahovaly až 14 mm. Zrodil se tak nový průmysl. Tyto kultivované perly byly veřejnosti představeny v sadě krásných šperků věhlasného zlatníka Mourareaua. 

Roku 1968 vznikla na útesu Mahini první skutečná farma pěstující tahitské perly. Nesla název „Société Perlière de Manihi“. Dva roky na to se podařilo kultivovat první kulatou perlu a nastal rozkvět perlových farem ve Francouzské Polynésii. Roku 1976 GIA oficiálně uznala barvu kultivovaných tahitských perel jako přirozenou a o 12 let později vzniklo oficiálně uznávané označení „přirozeně zbarvená kultivovaná tahitská perla“. Definovaly se standardy pro průmyslovou výrobu a popularita tahitských perel začala stoupat.

Hodnocení tahitských perel

Proces kultivace nekončí ale pokaždé úspěchem, ve skutečnosti zvládne perlu vytvořit pouze asi jen 30 % perlorodek. A z nich pouze 1 % dosahuje drahokamové kvality. Proto jsou tahitské perly tak vzácné a ceněné. Faktorů, které ovlivňují proces tvoření perly je mnoho. Krásné perly mohou vzejít pouze ze zdrav‎ých ústřic, které mají skvělé podmínky pro svůj život. Tahitské perly jsou po perlách jižního Pacifiku nejcennější kultivované perly na světě. Jejich cena na trhu je určována souborem několika kritérií.

Povrch

Tahitské perly mívají často na povrchu drobné prohlubně, inkluze či tečky, které mohou snižovat jejich cenu. V klenotnické praxi se však dají umě skrýt například navrtáním perly v místě, kde není dokonalá. Při osazování šperku klenotník tak vždy přemýšlí nad tím, jak perlu usadit, aby co nejvíce vyzdvihl její krásu. 

Barva

Dalším důležitým kritériem v hodnocení perel je barva. Zajímavé je, že čím blíže vnitřní skořápky perla roste, tím bývá tmavší. Perly, které se tvoří dále od skořápky, jsou spíše šedé, šedo stříbřité či stříbrné. Nenechme se ale zmást označením černá perla. Tahitské perly totiž nikdy nejsou zcela černé. Jejich povrch hraje zářivě zelenými, šedými, modrými, růžovými či levandulovými odlesky. Proto je každá perla naprostý originál. Zvláštním případem jsou takzvané paví tahitské perly, které svou barevností připomínají paví pera. Důležitý je také lesk, který závisí na síle a čistotě perleti. Pokud je vrstva silná, perla září zevnitř a její lesk je silný, jiskřivý a kovový.

Tvar

Tvar tahitských perel je velmi variabilní. Kromě dokonalých kulatých či oválných tvarů mohou mít tvar kapky, hrušky nebo knoflíku (button). Atraktivní variantou jsou pak rýhované (circled) perly. Vedle pravidelného souměrného tvaru, který je nejcennější, najdeme i tahitské perly barokní. U těch osa souměrnosti zcela chybí a perla je tak z každé strany jiná.

Velikost

Tahitské perly se svou velikostí pohybují na škále od 8 do 18 mm. Některé zdroje uvádí, že mohou nabýt i větších rozměrů. V takových případech se ale vždy jedná o velice vzácné kousky. Průměrně mají perly mezi 8 až 12 mm. Platí, že čím je perla větší, tím je cennější.

Celkový dojem

U hodnocení perel ale vždy hraje hlavní roli celkový dojem. Někdy se stane, že nad velikostí převáží výjimečný ‎‎tvar nebo dokonalá barva. Menší perla tak může předčit větší, ale v ostatních ohledech méně kvalitní, perlu. K vyjádření kvality se používá hodnotící škála A-D nebo AAA-AA. U prvního typu škály je nejlépe hodnocená A, následuje A/B, B, C a nejméně kvalitní D. V druhém případě je nejlepší hodnocení AAA. Tato škála využívá znaménka +. Druhá nejlepší bude tedy nést označení AA+, následuje AA, A+ a nakonec A. Nad všemi těmito stupni ještě leží kategorie Dokonalá perla, na kterou však dosáhne pouze malé množství perel.

Tahitské perly ve špercích

Tahitské perly si vás získají především svou ojedinělou barvou a větší velikostí. Díky tomu jsou výrazné a nepřehlédnutelné. Intenzivní barva je způsobená silnou vrstvou perleti, která je činí zároveň odolnějšími. Tahitky jsou specifické také svými barevnými odlesky, které na denním světle krásně září. Naopak po setmění při umělém osvětlení působí mnohem tmavším dojmem.

Tvarová variabilita tahitských perel vybízí k rozličnému uplatnění. Šperky z nich mohou být hravé nebo elegantní, honosné, ale i  minimalistické. Sluší jim jednoduchost i zdobnější provedení v kombinaci s diamanty, které jejich jiskru ještě více podtrhnou. Hodí se pro slavnostní příležitosti, i na neformální večeři. Působí harmonicky pohromadě v podobě perlového návleku, ale pozornost upoutá i jedna jediná. Skvěle se proto hodí do přívěsků nebo náušnic.

K tahitským perlám se nejlépe hodí bílé zlato. To je dáno jejich kovovým leskem, který je často stříbřitý, zelený, modrý nebo do fialova. Někdy však mohou mít i hnědé odlesky, které budou více ladit zase se zlatem žlutým. Vše je ale opět otázkou vkusu a osobních preferencí. Snad jen osazení do stříbra bychom vzhledem k jejich vysoké hodnotě příliš nedoporučovali.

Tahitské perly mohou být během kultivace někdy dobarvovány. Jestli tomu tak je, měl by to daný prodejce u nabízeného zboží vždy uvádět. Zároveň se na trhu můžete setkat s perlami, které mají černou barvu, ale nejsou to perly tahitské. V tomto případě se vždy jedná o uměle barvené perly, protože jedině tahitské perly se pyšní přírodním černým zbarvením.

Na co dát pozor při výběru a péči

A jak se o tahitské perly starat, aby si udržely věčně svou krásu? Potřebují podobnou péči jako ostatní perly. Nasazujeme je jako poslední, a naopak sundáváme jako první. Přestože je perleť těchto perel poměrně tvrdá a hned tak ji něco neohrozí, vkládáme je do samostatné krabičky, abychom zabránili styku s ostrými předměty či dalšími šperky. Po nošení je můžeme zlehka otřít navlhčeným hadříkem a občas jemně ošetřit trochou pupalkového oleje. Doporučujeme také čas od času zkontrolovat upevnění perly nebo kvalitu uzlíků na perlovém návleku.

Rekordy a zajímavosti

• Tahitské perly vznikají ve vodách Francouzské Polynésie v Jižním Pacifiku. Odráží se v nich čistota tamních vod. Kromě Francouzské Polynésie se kultivují také v Mikronésii, na Cookových ostrovech a v menší míře také v Japonsku, Thajsku a na Filipínách. Setkáme se ale i s názorem, že jen perly pocházející z Francouzské Polynésie můžeme nazývat tahitskými.
• Prvními perlami, které na Zemi přinesl bůh Oro, byly Poe Rava – perla paví barvy a Poe Konini – sochařská perla. Pojem sochařská odkazuje na rýhování, které je pro některé tahitské perly typické a tvoří jakési opasky kolem perly.

• Černé perly vždy platily za luxusní zboží. I proto uchvátily nejednu slavnou osobnost. Nosila je Elizabeth Taylor a jejich kráse neodolala ani politička Margaret Thatcherová. Zdobila se jimi i Nancy Reaganová, manželka amerického prezidenta Ronalda Reagana. Velice známým znalcem perel byl římský vojevůdce Gaius Julius Caesar. Ten dokonce vyhlásil, že v Říme nesmí neprovdané ženy perly nosit ani vlastnit. To mělo za následek zvýšení počtu sňatků. Dále si je nesměli pořídit lidé, kteří by nákupem perel ohrozili svoje finanční zabezpečení. S Caesarem je také spojena jedna z nejslavnějších tahitských perel v historii. Jedná se o černou perlu, kterou daroval své milované Servilii. Dodnes historici bádají, jak a kdy ji Caesar získal. Proslý‎chá se, že měl za perlu zaplatit 6 milionů sestercií, což v přepočtu činí 1,5 miliardy amerických dolarů (v roce 2019). 
• Ve filmové sérii Piráti z Karibiku se objevuje loď s názvem Černá perla, po které touží nejeden pirát. Její název možná odkazuje na nepolapitelné černé tahitské perly, za kterými mnozí cestovali půl světa, aby svou vzácnou černou perlu našli. Mnozí z nich přesto nepochodili.