Česká republika
K diamantům se váže spousta přízvisek. Můžeme o nich říct, že jsou věčné, cenné, krásné, vzácné... Ale kde se vzaly? Jakým způsobem se těží? A jak se dostanou až do šperku KLENOTA? To se dozvíte v tomto článku.
Vznik diamantů
Diamanty jsou formou uhlíku, stejně jako obyčejný grafit, který najdeme v tužce. To, co diamanty odlišuje, se skrývá na úrovni atomů a jejich vazeb. Vazby diamantu jsou totiž pevnější než u grafitu a také mají jinak uspořádané atomy v krystalové mřížce. Diamant završuje Mohsovu stupnici tvrdosti, ale je poměrně křehký díky dokonalé štěpnosti. Teorie praví, že diamanty vznikly ve velkých hloubkách ve svrchním zemském plášti při vysokých teplotách 900–1300 °C a tlaku. Od toho se také odvíjí typ horniny, ve které je dnes můžeme najít. Jedná se o ultrabazické vyvřeliny, jako jsou kimberlity nebo lamproity. Diamanty můžeme najít ve všech barvách. Zbarvení je závislé na příměsi jiného prvku nebo třeba radiaci a deformaci krystalové mřížky.
Cesta diamantů k lidem
Dříve se diamanty netěžily, ale hledaly v náplavech. Odtud také pocházejí všechny historické diamanty. Světovou kolébku diamantů najdeme v Indii, ze které pochází první zmínky o diamantech včetně prvních objevených ložisek. Prvním dokladem o obchodování s diamanty je indická daňová kniha v sanskrtu ze 4. století před Kristem. Diamanty se v tu dobu získávaly z náplavů řeky v oblasti Golconda. Zdejší třpytivé nerosty velmi brzy získaly také mystickou pověst a začaly být spojovány s láskou.
Další zmínky pocházejí z období po Kristu, konkrétně z roku 16 z dochovaných textů římského básníka a astrologa Manlia a z roku 100 z textů Plinia Mladšího. Do Evropy se diamanty údajně dostaly společně s Alexandrem Velikým, některé prameny ale potvrzují, že Evropu spatřily už v 6. století před Kristem. Z této doby totiž pochází bronzová soška ze starého Řecka, která má v očích vsazené dva neopracované diamanty. Dalšímu pohybu diamantů mezi Evropou a Asií pomohla Hedvábná stezka, díky které obliba diamantů strmě stoupala.
Počátky opracování diamantů na území Evropy najdeme ve 14. století v Benátkách, které byly považovány za evropské diamantové centrum. Brusičský kumšt se brzy začal šířit dál – do Paříže, Brugg, Antverp nebo Norimberku, kde vznikl roku 1375 první cech brusičů a leštičů kamenů.
V renesanci byly diamanty obzvlášť oblíbené. V druhé polovině 14. století byly objeveny štěpné roviny diamantů, což zásadně ovlivnilo brusičskou praxi. Kameny se štípaly na menší kusy pomocí dláta, což urychlilo práci. Dláto se však muselo přiložit na správné místo. Když se to nepovedlo, vzácný kámen se rozbil a znehodnotil.
Na konci 14. století se světové centrum diamantů přesunulo do Antverp. Zde roku 1475 došlo k dalšímu přelomovému objevu, který odstartoval trend symetrie v leštění diamantů. Na svědomí ho má belgický brusič Lodewyk van Berken, který představil koncept absolutní symetrie jednotlivých faset broušeného kamene. Pomohl mu k tomu nástroj zvaný scaif, který fungoval na principu rotace kotouče impregnovaného olivovým olejem s diamantovým prachem. Tímto přístrojem bylo možné obrousit každý nežádoucí element na povrchu diamantu. Na konci 15. století se nabídka diamantových tvarů rozšířila o tabulkové brusy – čtverce, kosočtverce i obdélníky.
Na začátku 16. století se objevil výbrus do tvaru růžice (routy) a oblibě se těšil více než 100 let. V 17. století se běžně brousilo do tvarů markýzy, kapky nebo oválu. Skutečně revoluční nápad však vzešel z hlavy benátského brusiče Vincenta Peruzziho, který svěřený diamant vybrousil do tabulky s 32 ploškami v horní části a 24 ploškami s ubroušenou špičkou ve spodní části. Tak vznikl dnes nejvýznamnější diamantový výbrus zvaný brilliant, který dá nejlépe vyniknout optickým vlastnostem diamantů.
V 18. století se objevují první polštářové výbrusy – čtverce a obdélníky se zaoblenými rohy. Do konce 18. století pocházely všechny diamanty z Indie, ale tamní zdroje se začaly ztenčovat. Ve 2. polovině se na scéně objevil nový zdroj – Brazílie. Indie sice pomalu vytěžila svá ložiska, ale za celou dobu provozu vydala světu několik slavných diamantů – modrý Hope, Koh-i-Noor, Orlov, Velký Mogul a další.
Počátky těžby
Jednou z diamantonosných hornin je již zmíněný kimberlit. Většina této horniny vznikla před 70–150 miliony lety, ale známe i kimberlity staré 1,2 miliardy let. Výskyt diamantů v kimberlitech je však procentuálně nízký – ze všech kimberlitů na Zemi je jich pouze 15 % diamantonosných a z toho 6 % těžitelných. Kimberlit je hornina vázaná na sopečnou činnost – jde o intruzivní horninu ztuhlou pod povrchem Země. To je klíčové pro vznik velkých diamantových i jiných krystalů. Díky tomu, že hornina tuhla pomalu, měly minerály čas vykrystalizovat a narůst do pěkných ohraničených zrn a krystalů.
Kimberlity můžeme najít v jižní Africe, která byla v minulosti vulkanicky aktivní. Dokonce i název kimberlit pochází z JAR, konkrétně hornického městečka Kimberley, kde na konci 19. století odstartovala diamantová horečka. Roku 1866 si farmář Schalk van Niekerk všiml, že si chlapec ze sousedství hraje se zajímavým třpytivým kamínkem. Neváhal a poprosil ho, zda by mu kámen neprodal. Chlapcova matka odmítla přijmout peníze za kus obyčejného kamene a nerost mu darovala. Ten pak vystřídal několik majitelů, až se zjistilo, že šlo o diamant vážící 21 karátů. Dostal jméno Eureka a podívat se na něj můžete v muzeu Kimberley.
V Kimberley najdeme i jeden z prvních dolů, kde se diamanty těžily – Big Hole, který byl v provozu od roku 1871 do roku 1914. Název Big Hole je velmi příznačný, protože těžba diamantů vyžaduje odtěžení obrovského množství horniny, po kterém zůstanou gigantické jámy. Big Hole má po obvodu těžební jámy 1 600 metrů a hledači tento důl ručně vyhloubili do 240 metrů. Z tohoto naleziště pochází i dva slavné diamanty – 153,5 karátů vážící Porter Rhodes a diamant Tiffany vážící 287,4 karátů.
K získání diamantů je potřeba vytěžit několik tun horniny. Průměrné množství diamantů v kimberlitech je 1–2 ct na 1 tunu vytěžené horniny. Proto dosahují diamantové doly obrovských rozměrů. Pro šperkařské účely se však hodí pouze 20 % vytěžených diamantů. Není divu, že jsou diamanty tak vzácné a cenné. Diamantonosná hornina se těží odstřelem, lámáním nebo kopáním. Vytěžený materiál se pak zkrápí vodou a nechá napospas přírodním vlivům. Tím se rozruší struktura horniny a zrna minerálů se z ní samy uvolní.
Válečné diamanty
Jako konfliktní diamanty, známé také pod pojmem “krvavé”, označila OSN v roce 1990 diamanty pocházející z oblastí kontrolovaných protivládními ozbrojenými silami, které využívají výnosy z těžby k financování válečných konfliktů a terorismu. V té době se jednalo o celosvětový problém těžby a prodeje diamantů pocházejících z Angoly, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží Slonoviny, Demokratické republiky Kongo, Republiky Kongo a dalších nestabilních zemí.
Tento světový problém se začal řešit v roce 2000, kdy OSN uznala spojitost mezi africkými diamanty a terorismem, a odstartovala tím regulaci obchodu s diamanty pocházejícími z konfliktních oblastí. Roku 2003 byl poprvé uplatněn systém KSC neboli Kimberleyský systém klasifikace, který platí po celém světě. Jde o mezinárodní společenství 74 zemí, které vydalo soubor opatření, jejichž cílem je zamezit obchodu s krvavými diamanty. Každá země profitující z těžby diamantů tak musí prokázat, že těžba, prodej i vývoz byly provedeny zcela legitimní cestou.
Těžba diamantů dnes
Mezi současné nejvýznamnější producenty diamantů patří Botswana, odkud pochází 15,3 % vytěžených diamantů. Velký podíl zastupují diamanty vysoké kvality. V Botswaně najdeme dva významné doly – Jwaneng a Orapa. První jmenovaný vydal v roce 2006 34,3 milionů karátů diamantové suroviny, zastal zhruba čtvrtinu světové produkce šperkových diamantů a je druhým nejproduktivnějším dolem současnosti.
Dalším významným nalezištěm je Jihoafrická republika, která stála u zrodu těžby diamantů díky dolu Big Hole. Ten je dnes zatopený vodou a slouží jako turistická atrakce, narozdíl od aktivního dolu Cullinan, který je světovým nalezištěm modrých diamantů. Čas od času vydá rekordní kusy sytě modrých kamenů – např. rekordmana Cullinana z roku 1905, který ve své hrubé podobě vážil 3 106 ct a ve své zbroušené podobě zdobí anglické korunovační klenoty.
Rusko dodává na trh 22,6 % diamantů. Těží se například v Jakutsku ve městě Mirnyj na Sibiři. Pohled na toto město s těžební dírou na periferii je fascinující – důl má v průměru 1,2 km a zatím je hluboký 525 metrů. V provozu je od roku 1955. Dalším důležitým dolem je Udačnyj, taktéž na Sibiři, který je čtvrtý nejproduktivnější na světě.
Svůj diamantový důl má i Austrálie – jmenuje se Argyle mine. Na rozdíl od mnoha jiných dolů se zde těží v lamproitech, ve kterých je koncentrace diamantů několikanásobně vyšší než v kimberlitech – asi 7 ct na 1 tunu vytěžené horniny. V dole se vytěžilo přes 800 milionů karátů diamantů, ale na konci roku 2020 byl uzavřen kvůli vyčerpání nerostných zdrojů. Tento důl byl významný hlavně proto, že byl nejproduktivnější na světě a nacházely se zde vzácné fancy odstíny – modré, champagne, růžové, červené i fialové.
V Kanadě najdeme dva diamantové doly. První nese název Diavik, byl otevřen roku 2003 a zatím se zde vytěžilo 50 milionů karátů diamantové suroviny. Druhým dolem je Ekati otevřený v roce 1998. Současná roční produkce představuje 4 miliony karátů diamantů a 4 miliony uncí stříbra. Předpokládá se, že oba doly čeká v nejbližších letech vyčerpání nerostných zdrojů a budou uzavřeny.
Namibie se ve způsobu těžby liší. Její zdroje diamantů totiž pochází ze sedimentů na mořském pobřeží. Těžba je obtížná, protože se nejprve musí odstranit několikametrová vrstva sedimentů bez drahých kamenů. Zdroje uvádí, že se tady za jeden rok vytěží 1,5 miliardy karátů.
Diamant jako investice
Není divu, že se s diamanty obchoduje i na burze. Jde totiž o jednu z nejstabilnějších komodit, do které můžete investovat. Během uplynulých 100 let byly zaznamenány jen dva výkyvy v jejich zhodnocení, a to mezi lety 1978–1981 a v roce 2010. Kromě diamantů se doporučuje také investice do zlata, jehož cena je stabilní a časem roste. Z hlediska investice je proto ideální vybírat zlaté šperky s diamanty.
Hodnota diamantových šperků však není jen finanční. Jde o klenoty, které se dědí z generace na generaci a jsou v nich uloženy vzpomínky a dědictví našich předků. Diamanty symbolizují nejhlubší lásku. Jsou stabilní a velmi odolné. Diamanty jsou zkrátka věčné.
DIAMANTY ve špercích KLENOTA
V ateliéru KLENOTA nakupujeme vybroušené fair trade diamanty od dodavatelů, kteří je nakupují přímo na Antverpské diamantové burze. Tam je původ diamantů kontrolován na základě Kimberleyské klasifikace, která zamezuje obchodování s problematickými diamanty. Vzhledem k tomu, že diamantová burza shromažďuje diamanty z mnoha lokalit světa, není vždy možné určit přesnější naleziště. Tyto informace jsou však dostupné u větších diamantů (obecně nad 3,00 ct). V KLENOTA vydáváme k diamantovým šperkům, které mají karátovou hmotnost 0.300 ct a vyšší, mezinárodní certifikát pravosti vydaný laboratorními společnostmi GIA, HRD nebo IGI.
