Vltavín alias moldavit: záhadný český drahokam

Vltavín je tajemný, ryze český drahokam. V historii byl považován za skleněné meteority, slzy prolévané kometami či úlomek Měsíce, který dopadl na Zem. Jeho speciální vlastnosti, původ opředený tajemstvím a velmi úzce lokalizovaný výskyt jeho nalezišť z něj dělají světový unikát.

Pokud toužíte po kameni, který neprocestoval půl světa, než se dostal ke zručným zlatníkům, po kameni, který je „náš“, ale granáty vás neoslovují, je vltavín ten pravý drahokam právě pro vás. V nabídce KLENOTA najdete zejména vltavínové prsteny v bílém a žlutém zlatě.

Dávná historie vltavínu

Známý byl už v době kamenné. Přírodní skla, jako je vltavín či obsidián, mají po rozbití ostré hrany, takže se dají použít jako primitivní nůž. To pravěcí lidé moc dobře věděli, a jelikož na našem území nebyl znám výskyt obsidiánů, používali k tomu účelu právě vltavíny. Tyto drahokamy se tak staly předmětem denní potřeby při zpracování potravin a kůží či výrobě hrotů na šípy a další zbraně.

Poté vltavíny upadly v zapomnění nebo možná ztratily na atraktivitě, a tak nemáme z období starověku a středověku žádné zmínky ani dochované šperky s vltavínem. Největší oblibu ve šperkařství získaly až v období secese.

„Objev“ vltavínu a jeho záhadný původ

Jeho oficiálně první představení společnosti se událo roku 1787 v podobě referátu prof. Josefa Mayera o „chrysolitu z Týna nad Vltavou“. Jméno profesora Mayera bývá spojováno s prvním objevem vltavínu u nás, což je pravděpodobně mylná informace. Jihočechům byl vltavín znám dávno před tím, protože se dá celkem pohodlně sbírat na poli po orbě. Doma je nejspíš měl i správce Schwarzenberského panství, který své exempláře patrně ukázal hraběti Kinskému. Od korespondence hraběte Kinského a prof. Mayera už je jen krůček k úžasnému objevu nového „minerálu“.

Vltavín neboli moldavit, jak zní jeho původní pojmenování (používané dodnes), získal své jméno právě od místa jeho oficiálního prvního nálezu. Týn nad Vltavou je v německém překladu Moldauthein. Odtud tedy název moldavit, kterým kámen pojmenoval kustod sbírek Národního muzea v Praze (tehdy Vlastenecké muzeum) Franz X. M. Zippe roku 1836. A konečně roku 1891 u příležitosti Jubilejní zemské výstavy se poprvé objevuje český ekvivalent moldavitu - vltavín. První broušené vltavíny vsazené do šperku se objevily právě na této výstavě. Do té doby se používala broušená skla.

O existenci moldavitu se tedy již vědělo, jeho vznik byl ale stále záhadou. Profesor univerzity ve Vídni Gustav Tschermak vyslovil názor, že vltavíny nejsou nic jiného než umělý výrobek. Vltavínem se zabývalo mnoho vědců, mezi nimi i tehdejší nejvýznamnější přírodovědec Jan Svatopluk Presl, který se snažil prosadit název moldavec, ten se ale neujal. Na správnou stopu přišel okolo roku 1900 až rakouský geolog a profesor působící tehdy v Praze na ČVUT Franz Eduard Suess. Ten se zabýval přírodními skly, které společně s vltavínem zařadil správně do skupiny tektitů.

Tradice, legendy a pověry

V jižních Čechách vznikla krásná tradice spojená s vltavíny. Každý muž, který si chtěl vzít svou milou, jí musel k svatbě darovat vltavín. Vltavín byl vnímán jako důkaz citů, které muž k ženě chová.

Vltavíny se stejně jako jiné kameny uchytily v léčitelství. Tam jim byl přiřazen kosmický význam. Umí prý v těle odhalit nemoc, která ještě nepropukla, a dokonce stimulovat tělo, aby se s nemocí samo vypořádalo. Léčitelé k tomuto účelu často používají vltavínové kyvadlo. V psychické rovině dokáže prý vltavín posílit naši intuici a racionální náhled na naše okolí i sebe sama.

Trocha vědy: unikátní vlastnosti vltavínu

Vltavíny se svým neobvyklým původem vymykají z palety ostatních drahokamů. Neřadíme je do žádné krystalové soustavy (jsou amorfní), každý kus je skutečným originálem, nenajdeme dva totožné. Chemicky se jedná o křemenné sklo SiO₂ s příměsí hliníku či draslíku, velmi malým podílem železa (pod 0,4 %) a téměř žádným obsahem vody (0,02 %).

Jsou průhledné či průsvitné, barvy zelené, černozelené nebo hnědozelené, řadíme je mezi tektity. Jsou dokonce jedinými evropskými tektity. Vyskytují se nejčastěji v kulovitých, elipsoidálních, vejčitých, zploštělých a protažených tvarech, jejichž povrch je zbrázděn různými rýhami, důlky, vyčnívají z něj hroty a hrbolky. Této specifické struktuře se říká skulptace a společně s unikátní barevností (často mix zelených odstínů v jednom kusu) je kritériem pro originalitu každého kamene. Vltavíny se vyznačují tvrdostí 5,5–6,5; bílým vrypem, skleným leskem a jako jiné tektity lasturnatým lomem. Poškozuje je kyselina fluorovodíková.

Tajemství vltavínu odhaleno

Vznik vltavínů byl dlouho záhadou. Jedna ze starších teorií mluvila o kosmickém původu vltavínů, které dopadly na zem v podobě meteoritu. Ve skutečnosti je to ale trošku složitější. Později totiž přišli vědečtí odborníci s detailnější teorií, která je dnes všeobecně uznávaná.

V třetihorním období miocénu před 15 miliony let skutečně na zem dopadl meteorit. Měl v průměru 1 km, přiletěl nejspíš od západu a dopadl pod velmi šikmým úhlem na území dnešního Bavorska. Dnes nám po něm zůstal Rieský kráter (Ries Kessel) o velikosti 24 km v průměru a hloubce přes 600 m. Při dopadu nebo ještě v atmosféře se pravděpodobně rozpadl a vytvořil ještě jiný kráter ve vzdálenosti 30 km od hlavního nárazu.

Událost pádu meteoritu se v obou teoriích shoduje. Rozdíl spočívá v tom, že hornina, ze které vltavíny vznikly, už na Zemi byla. Těsně před dopadem meteoritu se totiž na křemen bohatá hornina v místě kolize roztavila a po nárazu se žhavé kousky zeminy vymrštily do atmosféry.

Letěly několik set kilometrů a dopadly na jih Čech a Moravy, zhruba 450 km od původního nárazu. V letu získaly kameny svůj tvar, v některých vznikly četné bublinky, ochladily se a ztuhly. Právě fakt, že bublinky, které v kamenech vznikly a zůstaly tam uvězněné, mají často 19–25× nižší tlak, než je u hladiny moře, byl pro vědce vodítkem ke zjištění, že vltavíny pravděpodobně vznikly ve vyšších vrstvách atmosféry.  Po dopadu na zem byly ještě unášeny vodou do nejbližších sníženin. Poté je zanášely další vrstvy horniny a působením vody, pohybem štěrkopísků a kyselostí půdy vznikalo na povrchu jejich pověstné rýhování.

Každý vltavín je originál

Vltavíny z různých pádových polí (míst dopadu) bývají odlišné. Například ty z jižních Čech mají trochu jiné chemické složení a obecně větší obsah bublinek (s velikostí od desetin mm do několika mm, vzácně až 1 cm). Vynikají krásnou zelenou barvou a nádhernou, neuvěřitelně variabilní skulptací.

Jihomoravské vltavíny jsou zase o něco větší, barvou více do hněda, tmavé, téměř ohlazené bez výraznějšího rýhování. Některé vltavíny bez ohledu na lokalitu mohou obsahovat kromě bublinek i inkluze. Nejčastěji se jedná o vzácné přírodní sklo lechaterierit. Ve vltavínech tvoří delší vláknité struktury zbarvené do žluta, zelena či hněda. Ty jsou vidět pouze pod mikroskopem.

Jak vybrat ten pravý

V dnešní době se ve šperkařství používají jak broušené, tak surové kameny, ale v oblibě jsou i  glyptiky (umělecké předměty vyryté či vyřezané z drahokamů). Na kameni se nejvíce cení jeho neporušenost, velikost, tvar, struktura skulptace a barva. Proto pokud berete nákup šperku zároveň jako investici, je nejvhodnější zvolit surový kámen. A vzhledem k tomu, že jediná světová naleziště kvalitních šperkových kusů se nacházejí na území Čech a Moravy, dá se předpokládat, že jejich cena rychle poroste.

U broušených kamenů zase krásně vynikne jejich barva, která je u větších surových kusů nejvíce patrná, jen pokud se na vltavín podíváme proti světlu. Jinak se často jeví jako velice tmavé až černé. Vltavíny se nejčastěji brousí do kulatých či oválných tvarů. Pokud toužíte nosit na ruce větší kámen, určitě nepřehlédněte brus s názvem cushion, který má tvar oblého čtverce.

Vltavíny obecně vypadají obzvláště dobře v kombinaci s diamanty, které podpoří jejich nádhernou tajemně zelenou barvu. Sluší jim žluté i bílé zlato.

Jak koupit pravý vltavín a mít ho dlouho krásný

Broušením kámen poněkud ztrácí na atraktivitě i na ceně. I když je přírodního původu, je dobré mít na paměti, že se jedná o sklo. Je tedy poměrně křehké, snadno se tříští. Vůči teplu je odolný, i přesto mu však kvůli přítomným inkluzím a bublinkám mohou uškodit teplotní šoky.  

Dříve se vltavíny nahrazovaly lahvově zeleným sklem a výsledek byl téměř k nerozeznání. Dnes umíme pravé vltavíny poznat díky mikroskopickým analýzám. I když se na trhu sem tam může objevit padělek, při nákupu šperků KLENOTA máte záruku pravosti kamenů a certifikát ke každému drahokamu je samozřejmostí.

Naleziště vltavínů

Vltavíny šperkové kvality se nachází výhradně v Čechách. 99 % všech vltavínů pochází z jižních Čech z oblasti mezi Prachaticemi a Trhovými Sviny při západním okraji Českobudějovické pánve. Najdeme zde nejkvalitnější kusy. Vltavíny horší kvality se dají nalézt i v Třeboňské pánvi, na jižní Moravě nebo v Chebské pánvi. V zahraničí je můžeme objevit u německých Drážďan či rakouského Radessenu.

Na vrcholu žebříčku v popularitě lokalit vede jednoznačně jihočeská Besednice a Chlum, odkud pocházejí ty nejkrásnější kusy, často střapatého vzhledu. Takové se lidově označují jako ježci. Nalezišti v Besednici se pak mezi sběrateli říká ježkovna. Toto naleziště má ale i stinnou stránku – kopání do více než metrové hloubky silně narušuje krajinu a může být i nebezpečné. Dnes už je zakázané, načerno ovšem přesto pokračuje. Pokud byste si chtěli najít vlastní vltavín, zkuste raději štěstí na poli. Polní sběr je povolený.

Rekordy a zajímavosti

Největší nalezené vltavíny v Čechách se nacházejí v soukromých sbírkách. Dva z nich byly nalezené v Radomilicích. Nález z roku 1980 váží 142,5 g,  vltavín objevený roku 1985 má 125 g. Téhož roku byl nalezen ještě jeden velký kousek, a to v Dubenci. Ten váží 130,7 g. Z moravských vltavínů první tři místa obsadily 265,5 g vážící slavický vltavín (1971), 235g vltavín z Terůvky (1913) a 232,5 g těžký vltavín ze Štěpánovic. Přitom průměrná hmotnost nalezených vltavínů v Čechách je pouze 6,7 g a na Moravě 13,5 g.

V období secese se vltavíny těšily velkému zájmu, který však dlouho nevydržel. Mohli za to padělatelé tohoto světového unikátu, neboť do šperku vsazené broušené sklíčko lahvově zelené barvy je od pravého vltavínu takřka k nerozeznání. Lidé proto ztratili k obchodníkům důvěru. Zpět na výsluní se tak dostal až ve spojitosti s britskou královnou Alžbětou II., která dostala od švýcarské vlády darem soupravu šperků z platiny, kde byl kromě diamantů a černých perel vsazen přírodní nebroušený vltavín. Tento dar vzbudil ve společnosti vlnu zájmu o šperky s podobným kamenem.

TIP NA ZÁVĚR: Pokud patříte mezi skalní fanoušky vltavínů a jejich přírodní krásy, doporučujeme návštěvu muzea v Českém Krumlově, Českých Budějovicích či v Týně nad Vltavou. Tamní sbírky jsou skutečně obsáhlé a nabízí přehled celého spektra barev a tvarů tohoto českého drahokamu.