Česká republika
Drahokam ve své přírodní neopracované podobě bychom leckdy ani nemuseli rozeznat od obyčejného kamínku. Opravdový skvost z něj udělá teprve až výbrus. Díky němu může drahokam naplno zazářit a ukázat svou skrytou krásu barev, třpytu a dalších jedinečných vlastností. V tomto článku vám odhalíme proces precizního a tradičního řemesla, jakým je broušení kamenů.
Počátky broušení drahých kamenů
Mineralogie jako věda v pravém slova smyslu se začala rozvíjet až zhruba od konce 18. století. Do té doby se bádání kolem drahokamů podobalo spíše věštění z křišťálové koule. V období středověku Evropané v tomto odvětví daleko zaostávali za Araby. Roku 1048 vzniklo pojednání od Muchameda ibn Achmeda al Biruni, které popisuje nejrůznější techniky broušení kamenů. Poznatky z tohoto spisu se pak pravděpodobně rozšířily i na evropské území.
Jak na tom bylo brusičství v českých zemích ve 14. století za vlády Karla IV., můžeme soudit z pohledu na svatováclavskou korunu nebo obložení kaple sv. Kříže na Karlštejně. Tvar výbrusů již napovídá o vyšší úrovni broušení a o tom, že se již používaly jisté techniky, které v této době nebyly ještě zcela samozřejmé. Písemné doklady z této doby však bohužel k dispozici nemáme.
Velice důležitým spisem popisujícím vývoj brusičského řemesla a způsoby zpracování kamenů, je dokument z období Rudolfa II. s názvem Gemmarum et lapidum historia, který roku 1609 vydává Anselmus Boetius de Boot. Z něj také pochází obrázek kvadrantu, brusičského strojku umožňujícího výbrus minerálu do fazet a oblých tvarů, který se používá dodnes.
V 17. století přišla velká změna v podobě broušení spodní části kamene tzv. do břitu. Do této doby se totiž brousily kameny s rovnou základnou. Došlo tak k prvnímu cílenému využití světla v minerálech. V době renesance už byli brusiči schopni brousit minerály 8. stupně Mohsovy stupnice. Používali k tomu diamantové brusné pasty, které však kvůli své zrnitosti na drahokamech zanechávaly rýhy. Ty jsou pro toto období tak typické, že platí jako jeden z poznávacích znaků při datování renesančních prací.
V Čechách se stalo centrem brusičství město Turnov a okolí. Postupně se zde kromě minerálů začalo brousit také sklo, které se používalo pro jabloneckou bižuterii. Brusiči se tedy později rozdělili na dvě skupiny. Jedna se specializovala na broušení minerálů, druhá zase na broušené sklo a sklářství.
Fazetování
Nejsofistikovanějším způsobem úpravy drahých kamenů je vybroušení povrchu do mnoha rovných plošek, kterým se říká fazety. Ty mají důležitou funkci, protože odráží a propouští světlo, vždy podle úhlu, pod kterým na ně světlo dopadá. Každá fazeta má svou danou úlohu. Broušený kámen je důmyslně vymyšlený koncept, který využívá fyzikálního principu lomu. Cílem broušení je vrátit co nejvíce světla vstupujícího do kamene zpět přes tabulku a fazety k lidskému oku.
Technika broušení v praxi
Naprosto zásadní je pro brusiče znalost vlastností daného kamene, protože ty mu budou nejlepším vodítkem k výběru správného výbrusu. Pozornost je však potřeba věnovat i konkrétnímu kousku a jeho kvalitám, mezi které patří průhlednost, množství inkluzí a hlavně prasklin. Úlohou brusiče je zvolit vhodný výbrus tak, aby přednosti kamene vynikly na maximum.
Broušení diamantů
Broušení diamantů vyžaduje speciální technologii. Diamantová surovina se před zahájením celého procesu naskenuje a v počítači se následně vytvoří 3D model. Na základě tohoto modelu a všech nedokonalostí, které odhalí, je zvolen nejvhodnější tvar a typ výbrusu. Při hrubém opracování diamantů se využívá jejich štěpnost. Místo, kde bude kámen rozdělen, se označí laserem, poté se nařízne a pomocí úderu kladivem či palicí se rozštípne. V profesionálních dílnách se k řezání diamantů používají speciální kruhové diamantové pily.
Brusírny diamantů
Nejproslulejší diamantové brusírny sídlily v Amsterdamu, později také v Antverpách, kam se přesunula řada nizozemských brusičů. Jako příklad můžeme uvést známou brusírnu Coster Diamonds B. V., kde vybrousili například slavný Koh-I-Noor, který zdobí britské korunovační klenoty. Nejstarší brusírnou je společnost Van Moppes Diamonds založená roku 1828. Mnohé nizozemské brusírny zůstávají pojmem dodnes, i když na světě zdaleka již nejsou jediné. Konkurentem je třeba Izrael, kde v tradici pokračují staré židovské rodiny pocházející původně z Antverp. Dalšími současnými centry jsou Indie, Čína a Afrika.
Hodnocení výbrusů
Každý výbrus má jasně definované parametry, které musí být dodrženy, aby využití světla bylo maximální. Ovšem ne vždy tomu tak je. Důvodem může být špatná volba výbrusu, který neodpovídá tvaru suroviny, nebo cílené nedodržení parametrů kvůli navýšení karátové hmotnosti výsledného díla, a s tím spojené vyšší ceně. Tomuto kritériu se říká proporce a je na něj brán velký zřetel.
Do hodnocení dále vstupují i drobné detaily, které lze vidět jen při pozorném zkoumání lupou. Gemolog sleduje velikost a souměrnost jednotlivých fazet, jejich ostrost a vzájemnou návaznost, symetrii celého výbrusu a dobré vycentrování hlavních fazet. Velkou váhu má také povrchové opracování, u kterého se přihlíží ke kvalitě vyleštění. To by mělo být úplně hladké bez jakýchkoliv škrábanců.
Dále se hodnotí vnitřní vlastnosti kamenů jako brilance, oheň a jiskra. Brilancí se rozumí míra odraženého bílého světla. Oheň zase označuje množství spektrálních barev, do kterých se rozkládá světlo vycházející z diamantu. Jiskra se projeví při kolébavém pohybu diamantem. Posuzuje se zde i množství a vzor světlých a tmavých oblastí uvnitř kamene.
V hodnocení výbrusu u diamantů pomáhá propracovaný systém navržený institutem GIA. Podle něj se dělí diamanty do pěti kategorií.
Vynikající brus (Ideal Excellent)
Ty nejkvalitnější nesou označení I/E a tvoří zhruba 3 % z celkové světové produkce diamantů. Jsou dokonalé a odráží téměř všechno světlo, které na ně dopadá.
Velmi dobrý brus (Very Good)
Na druhém místě jsou diamanty VG. Pro laické oko jsou od těch zcela perfektních k nerozeznání. Odráží téměř všechno dopadající světlo, ale přeci jen nejsou úplně dokonalé. Tvoří asi 15 % z celkové světové produkce.
Dobrý brus (Good)
Zlatá střední cesta nese označení G. Zde najdeme asi čtvrtinu broušených diamantů. Odráží většinu světla.
Průměrný brus (Fair)
Na čtvrtém místě jsou diamanty F, jejichž výbrus je stále považován za kvalitní, oproti předchozím však září o poznání méně.
Slabý brus (Poor)
Poslední páté místo se označuje jako P. Tyto výbrusy jsou hodnoceny jako špatné a nesplňují kritéria pro kvalitní výbrus. Světlo není skoro vůbec odráženo zpět a skrz diamant uniká. Kámen se jeví jako tmavý, netřpytí se a není atraktivní.
Výbrusy ve špercích KLENOTA
Do šperků KLENOTA jsou standardně zasazovány kameny v kvalitě brusu VG. Tradiční a velmi oblíbený, zejména u zásnubních prstenů, je briliantový výbrus. U nás v ateliéru však rádi pracujeme i s výbrusy méně tradičními jako je srdce, asher, princess, emerald a další. Právě pro tyto brusy je klíčová optická kvalita, rozměr i symetrie, které ovlivňují celkový dojem šperku, ale také kvalitní zasazení, tedy to, že kámen perfektně sedí a časem nevypadne.
Fasování kamenů je v oboru zlatnictví mistrovská disciplína a vyžaduje kvalitní kontrolu a skvělé fasery. Tomuto tématu jsme na našem blogu věnovali samostatný článek, ve kterém se dozvíte, jak se toto precizní řemeslo vyvíjelo a jak kameny do šperků vsazujeme dnes.
